řeka Nil

řeka Nil

Z jihu na sever protéká Africkým kontinentem v délce 6671 km řeka Nil. Celkově její povodí zaujímá rozlohu přibližně 1 miliónu kilometrů čtverečních. Na severu u ústí do Středozemního moře se Nil rozprostírá do vějířovité delty. Právě tato řeka je již po tisíciletí životodárnou tepnou pro obyvatele Egypta.

Foto: řeka Nil ve městě Asuán

Nil pramení na dvou místech ve východní Africe a obě ramena se stékají v Súdánu. V Egyptě teče řeka téměř rovně - od jihu (Horní Egypt) až do severní části země (Dolní Egypt). Pouze severně od Chartúmu, hlavního města Súdánu, se klikatí do tvaru písmene S. Od Asuánu směrem na sever ke Káhiře pak vytváří Nil příkopové údolí, které lemuje pás zemědělské půdy. Tento pás se postupně rozšiřuje až na 19 kilometrů. Tato oblast je velmi úrodná a je nazývaná “darem Nilu”.

Foto: u ostrova Philiae (Filé)

Historie Egypta je s Nilem nerozlučně spjata. Pravidelné záplavové cykly Nilu přinášely již v minulosti úrodné nánosy půdy a dopomohly k rozvoji staroegyptské civilizace. Každým rokem od začátku května, po silných sezónních deštích na Etiopské vysočině, začala hladina řeky stoupat. Svého maxima dosahovala vždy v srpnu. V září se pak celé Nilské údolí zaplavilo vodou. Po několika týdnech voda opadla a zůstala po ní úrodná bahnitá náplava, do níž mohli rolníci zasévat obilí. Staří Egypťané byli na Nilu přímo závislí, využívali jej k zavlažování, ke zvyšování úrodnosti svých polí, byl pro ně zásobárnou vody, lovili v něm ryby a využívali jej také jako dopravní tepnu. Přesto neměli pro Nil žádný specifický název, říkali mu prostě jen “iteru”, což znamená řeka.

Foto: rybáři na Nilu

Také dnes je Nil velmi důležitý pro hospodářství Egypta. V jeho blízkosti žije až 97% obyvatel země. V roce 1902 byla dokončena první přehradní nádrž v Asuánu, čímž bylo zabráněno pravidelným zářijovým povodním a také suchům panujícím po zbytek roku. Navíc byla zvětšena i oblast zavlažovaných území. Díky eliminaci záplav tak byly umožněny dvě sklizně obilí v jednom roce. V 70. letech 20. století byla vystavěna Vysoká hráz a Násirova přehrada, díky kterým již mohou lidé sami regulovat roční záplavy. Výstavba těchto přehrad však přinesla i jistá negativa. Vzhledem k tomu, že již nedochází ke každoročním mohutným náplavám úrodné černozemě, jsou stále více využívána umělá hnojiva a to vede ke zvyšování salinity půdy.

Foto: řeka Nil v Káhiře

Nejúrodnější oblastí je delta Nilu rozprostírající se severně od Káhiry. Tato bohatá, rovinatá a jasně zelená krajina byla vytvořena řekou Nil, která se ve starověku rozvětvila do více než sedmi ramen. V současnosti jsou vody Nilu soustředěny do dvou hlavních proudů, kterými jsou Damiettské rameno na východě a Rosettské rameno na západě. Rolníci v deltě Nilu v současné době sklízejí úrodu třikrát ročně. První se sklízí bavlna, kukuřice, rýže a pšenice. Daří se zde také pěstování ovoce i zeleniny. Setkat se tak zde můžete jak s hrozny, tak i s hráškem nebo datlemi. Nejlepší produkty z této části Egypta jsou však vyváženy do zahraničí. Například jahody, které se v nilské deltě ve velkém pěstují, na místním trhu vůbec nenajdete - veškerá úroda směřuje do Evropy.

Foto: západ slunce nad Nilem

V 60. letech 19. století začal být Nil využíván z hlediska turistiky. Jako první zavedl plavby po Nilu sir Thomas Cook a dodnes jsou velmi oblíbené. Původně se na plavby po Nilu vyplouvalo z Káhiry, ale z bezpečnostních důvodů se dnes již přes střední Egypt necestuje. Lodě korzují mezi Luxorem a Asuánem. V Luxoru Nil odděluje město a Východní břeh od Údolí králů, v Asuánu se zase řeka pomalu proměňuje v Násirovo jezero.

Foto: řeka Nil u města Luxor