Žraloci v Rudém moři

Žraloků je na celém světě známo téměř 500 druhů. Řada z nich je však již na pokraji vyhynutí. Vinu na tom nese jak jejich špatná pověst, tak také jejich maso, které bývá vyhledávanou pochoutkou. Ještě nedávno byli žraloci považováni za zvířata bezprostředně nebezpečná pro člověka. V 80. letech 20. století proběhla série výzkumů, která ukázala, že člověk na žraločí jídelníček nepatří. Občasné útoky jsou tak buďto omylem, jakýmisi „vychýlením jednotlivce“ či za to může člověk sám svým jednáním (výjimkou je žralok bílý a žralouk dlouhoploutvý). Tyto poznatky stály na počátku masového potápění za žralok. Trend má svá pozitiva i negativa. Pozitivní je boření řady mýtů kolem žraloků. Negativní na této turistice je, že potápěči rádi žraloky krmí, čímž se koncentruje velké množství žraloků na poměrně malém území, ruší potravinové zvyklosti a zvyšuje riziko možných útoků.

V každém případě je dobré mít na paměti, že žraloci jsou většinou dravci uzpůsobení k lovu a jejich útok může být smrtelný. V loňském roce (2010) bylo zaznamenáno přes 70 útoků žraloka na člověka. Důvodů, proč žraloci útočí, je dle vědců několik. I přesto, že je krmení žraloků zakázané, lidé toto pravidlo nedodržují. Žraloci se tak mohou dožadovat přídělu, na který byly zvyklí. Navíc si žralok utváří jasnou rovnici - člověka si bude spojovat s jídlem. Jinou teorií je nedostatek přirozené potravy v mořských vodách.

Potápěči by měli při potápění rozhodně dodržovat několik zásadních pravidel. Nedoporučují se noční ponory v místech, kde se vyskytují nebezpečné druhy. V noci se žraloci nemohou orientovat pomocí zraku a tak zkoumají vše, co se hýbe a to skutečně zblízka. To samé platí o době přílivu a odlivu, která může zhoršovat viditelnost. Některé zdroje doporučují nenosit oranžovou, která prý žraloky láká. Pozor bychom si měli dávat na bubliny. Pokud se k žralokům chceme přiblížit co jak nejblíže, měli bychom používat potápěčský přístroj s uzavřeným okruhem. Bubliny mohou žraloky hodně vylekat. Rozhodně na žraloky nesaháme! Jak již bylo zmíněno výše, žraloky je přísně zakázáno krmit.

Ideálním obdobím na pozorování žraloků je duben až červen a druhá polovina října až listopad. V druhém termínu je však nutné počítat s možností zhoršeného počasí a tím pádem i horší viditelností. Žraloci nemají rádi spousty potápěčů, kteří se na ně jezdí dívat. Proto se vyskytují především tam, kde je menší množství potápěčů. Nejlepším místem na pozorování žraloků jsou Ostrovy bratři / Brother Island, přičemž naprostou špičkou je východní strana ostrova Little Brother. Skvělým místem je také Elphinstone Reef a rezervace Ras Mohammad.

Nyní se blíže podívejme na několik žraloků, kteří obývají vody Rudého moře.

ŽRALOK DLOUHOPLOUTVÝ

(Carcharhinus longimanus) - Tento žralok patří mezi velmi nebezpečné. Dorůstá délky až 4 m a váhy 400 kg. Typický je svými prsními ploutvemi s bílými skvrnami. Většinou se vyskytuje ve volném moři, výjimečně však může zamířit také ke břehům. Je velice agresivní. Hrozbou je především pro osamělé potápěče a trosečníky. Jeho populace však již natolik klesla, že byl zařazen na Červený seznam IUSCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody).

ŽRALOK BĚLAVÝ

(Archarhinus leucas) - Někdy bývá nazýván žralok býčí (Carcharhinus leucas). Může mít až 3,5 a vážit 320 kg.  Má velkou hřbetní ploutev a šedé tělo s bílým břichem. I tento žralok patří mezi velmi nebezpečné druhy. Pozor by si měli dávat především surfaři a plavci v zakalené vodě, kde je horší viditelnost. Po určitou dobu dokáže žít i ve sladkých vodách, někdy se vydává za potravou vysoko po proudu řek.

ŽRALOK OBROVSKÝ

(Rhincodom typus) - Tato největší paryba není člověku nebezpečná. Bývá nazýván také žralok velrybí či nosozubec obrovský. V průměru dorůstá délky kolem 8 m, výjimečně však může mít až 18 m. Lehce jej rozpoznáme nejen díky velikosti, ale také výrazným bílým skvrnám na hřbetě. Jeho jídelníček tvoří drobní živočichové.

KLADIVOUN VELKÝ

(Sphyrna mokarran) - Kladivouni jsou jednou z čeledí žraloků. Tato čeleď je typická svou hlavou připomínající shora kladivo, přičemž oči leží po stranách a vzdálenost mezi nimi může být až 1 m. Přední okraj hlavy kladivouna velkého je zvlněný, přední ploutev je vysoká. Jedná se o největšího zástupce kladivounovitých – dorůstá délky 3,5 – 6 m. Dožívá 20 – 30 let. Samice rodí 20 – 40 mláďat. V době páření kladivouni pravděpodobně migrují.

Jsou nočními lovci. Zajímavostí je, že do jejich jídelníčku patří také rejnoci, z čehož můžeme usuzovat, že jed, kteří mají někteří rejnoci, je pro ně neškodný. Nejčastěji se vykytují v hloubce od 30 do 50 m. Není však lehké je spatřit, protože se jedná o velice plachá stvoření. Pro člověka je nebezpečný jen pokud se cítí v ohrožení.

Celá čeleď kladivounovitých je na Červeném seznamu ohrožených druhů.

ŽRALOK REZAVÝ

(Nebrius ferrugineus) - Člověku nebezpečný není ani tento žralok. Jsou to mírní, ne příliš plaší tvorové. Přesto se nedoporučuje se jich dotýkat, vždy musíme počítat s možností, že se žralok lekne a bude se bránit. Maximální délka žraloka rezavého je 3,2 m, váží kolem 100 kg.

ŽRALOK ČERNOPLOUTVÝ

(Carcharhinus melanopterus) - Jedná se o mírně nebezpečného žraloka menších rozměrů (2 m a 40 kg). Spodní lalok ocasu a první hřbetní ploutev je vždy na konci černá. Pohybuje v mělčinách a kolem útesů.

ŽRALOK LAGUNOVÝ

(Triaenodon obeus) - Někdy se mu také říká žralok bělocípý útesový. Bývá velký okolo 2 m a váží 40 kg. Přes den ho lze většinou vidět schovaného v jeskyni nebo jak odpočívá na dně moře. Pozor, i když člověk nepatří mezi jeho potravu, je silně teritoriální. K útoku tak může dojít v rámci hlídání „bydliště“.

Nebezpečným člověku není ani LIŠKOUN PELAGICKÝ (Alopias pelagicus).