Káhira - život ve Městě mrtvých

Káhira - život ve Městě mrtvých

Káhira, živoucí hlavní město Egypta a zároveň nejlidnatější město afrického kontinentu, nepochybně skýtá mnoho zajímavostí ke zhlédnutí. Jednou z nich je také oblast s poněkud hrůzu nahánějícím názvem: Město mrtvých.

Pokud byste však čekali místo se stísněnou atmosférou, plné hrobek a posmrtného klidu, budete asi zklamáni. Tedy, hrobky tady opravdu jsou, dokonce jde o jeden z největších hřbitovů celého islámského světa. Mrtví tu proto odpočívají samozřejmě také. Přesto ale patří Město mrtvých mezi nečekaně živé části Káhiry. Jak je to možné?

První lidé tu začali bydlet už ve středověku. Tehdy to však byli jen ojedinělí poutníci a také strážci. Později se sem začaly stěhovat vdovy s dětmi, aby byly poblíž svých zesnulých manželů. S nekontrolovaným růstem města, neustále zápasícího s nedostatkem prostoru, se pak pohřebiště stalo útočištěm přívalu chudých, kterých se tady usazovalo stále více v naději na lepší živobytí. Dnes tu žije kolem 350 tisíc lidí.

Město mrtvých leží na úpatí pahorku al-Mukattam, v jihovýchodním cípu Káhiry, a je dlouhé asi 6 kilometrů. Je to zvláštní místo. Mrtví mezi živými, jednoduché hroby chudých i nádherné hrobky sultánů a vysokých hodnostářů mezi domy, obchůdky, dílnami, kupolemi a minarety. Právě obyčejné hrobky v podobě garáže s malou místností se staly domovem nově příchozích. V posledních letech se tady dokonce zavádí rozvody vody a elektřiny. Občas jsou vidět televizní antény, v bezprostřední blízkosti hrobů vede rušná ulice, kudy projíždějí autobusy a auta.

Nejkrásnější stavbou Mrtvého města je zřejmě Kájtbájova mešita, která současně představuje jeden z vrcholů islámské architektury v Káhiře. Dříve byla součástí mnohem většího komplexu, kam patřil i klášter dervišů s ubytovnami pro členy sekty a personál. Mezi jednoduchými hroby vynikají také mauzoleum sultána Muhammada Alího se zdobenými mramorovými sarkofágy jeho příbuzných, mauzoleum sultána Barkúka z roku 1411 s minaretem s pěkným výhledem, nebo mauzoleum imáma aš-Šafiího z roku 1211. Posledně jmenovaná krásná kupolovitá stavba je dodnes významným poutním místem, neboť tento imám je stále ve velké vážnosti jakožto zakladatel jedné ze čtyř ortodoxních škol islámského práva.

Ve všech těchto budovách se setkáte s nádhernou výzdobou - ornamentálními mramorovými podlahami, intarziemi, rostlinnými motivy, geometrickými vzory, dokonalými kopulemi, barevnými skleněnými okny či se zlatými mozaikami. Zkrátka, klasický orient se vším všudy, jako z Pohádek tisíce a jedné noci.

Město mrtvých nepatří zrovna k typickým turistickým cílům v Káhiře. Přesto je místem zajímavým. Prolíná se tady život a smrt, bohatství a bída, okázalá nádhera s ošuntělostí. A připomíná nám pomíjivost našeho světa.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 13 016 krát.