Káhira - Mešita Ibn Tulún

Káhira - Mešita Ibn Tulún

Jedna z nejstarších a největších egyptských mešit byla postavena kolem roku 876 n. l. Starobylá mešita z nepálených cihel se nachází v islámské Káhiře asi půl kilometru západně od Citadely. Nádvoří mešity pojme v čase modliteb téměř celé mužské osazenstvo z širokého okolí. Punc výjimečnosti ji dodává spirálovitý minaret.

Ibn Tulún je mistrovské a harmonicky vyvážené umělecké dílo islámského stavitelství. Mešitu s otevřeným nádvořím a s minaretem, jenž má schodiště z vnější strany, nechal postavit sultán Amed Ibn Tulún. Za jeho vlády v letech 868 až 883 n. l. se mešita Ibn-Tulún stala centrem Káhiry. Na pamětní dece se uvádí, že pro modlitby byla mešita otevřena v květnu 879.

Mešita je obklopena vnitřní a vnější zdí se zdobeným cimbuřím. Uprostřed velkého nádvoří je kopulí zastřešená kašna, která sloužila k rituálnímu omývání. Ochoz, ležící mezi těmito zdmi sloužil věřícím lidem jako prostor k vnitřní očistě a místo, kde se zbavovali každodenních hříchů. Je zde i 40 m vysoká věž minaretu.

Foto: Kristina

Sultán Ahmed Ibn Tulún byl do Káhiry vyslán v devátém století bagdádským kalifem, aby se zde stal správcem Egypta. Sultán věrně plnil služby, ale zároveň během své vlády stihl založit minidynastii, která panovala Egyptu po tři generace. Využil totiž značné vzdálenosti Káhiry od Bagdádu a vytvořil téměř nezávislý stát, který přestal kalifovi odvádět povinné dávky. Z ulitých peněz vystavěl sultán a jeho rodina paláce a nádherné zahrady.

Celá nádhera tulúnidského dědictví však vzala za své a vše bylo téměř zničeno při opětovném dobytí Egypta Bagdádem. Jediné, co přetrvalo, byla právě tato mešita, neboť to byla stavba zasvěcená bohu. Její stavba není podobná žádné egyptské stavbě a dokládá Tulúnův irácký původ. Celkově mešita okouzluje svou velikostí a jednoduchou výzdobou.

Irácký vzor nezapře především spirálovitý minaret a dalším znakem je i vnější ohrazený areál, který je v Egyptě ojedinělý. Ohrazený areál působil jako ochranný prostor, který odděloval venkovní svět v uctivé vzdálenosti od místa modliteb. To mělo význam v Iráku. V obchodně zaměřené Káhiře to bylo jinak. Vnější areál byl využíván jako bazar a stánky z něj zmizely až v 19. století.

Schodiště vede přímo do mešity, v jejímž předsálí bývají připraveny návleky na boty. Jsou tu proto, aby se zabránilo zašpinění koberců, na kterých se při modlitbách klečí. Půdorys mešity je čtvercový, uvnitř je rozlehlé centrální nádvoří a ze všech čtyř stran jsou stínící arkády. Na třech stranách jsou vždy dvě haly, na straně obrácené směrem na Mekku je pět hal sloužících jako prostor pro modlitbu.

K minaretu se návštěvníci dostanou z vnějšího areálu. Z vršku zvláštně otevřeného minaretu se nabízí krásný výhled na mešitu a její uspořádání. Z tohoto místa je také dobře vidět směrem na východ výraznou siluetu mešity Muhammada Aliho na Citadele.

Neméně zajímavé je sousední muzeum Gayera Andersona, které je pojmenováno po britském důstojníkovi Gayerovi Andersonovi, který se kromě služby v Egyptě také pilně věnoval sbírkám starožitností. Muzeum tvoří dva domy z 16. století spojené krytým mostem a nádvoří. Jedna z místních legend vypráví o tom, že právě z tohoto nádvoří vede průchod do působiště sultána Vatavita – pána netopýrů a podsvětí. Během více než deseti let Gayer do prostor domů umístil velkou a hlavně pestrou sbírku obrazů, sošek, drobných faraonských starožitností a kmenových artefaktů. Pro milovníky orientálního umění je toto muzeum naprostou fantazií.

-ar-

Další články z Egypta:
Káhira - Citadela byla symbolem egyptské moci
Gezira je zelená oáza Káhiry
Egyptské muzeum opatruje dědictví faraonů

Článek byl zobrazen 6 127 krát.