Egyptští faraoni

Egyptští faraoni

Faraon byl ve starověkém Egyptě nejvyšším panovníkem, který rozhodoval o dění v zemi. Šlo o vládce s neomezenou mocí, o němž si běžní smrtelníci mysleli, že je pozemským synem nejvyššího egyptského boha Re a byl považován za žijícího boha Hóra. Faraon tak byl jako bůh uctíván a lidé mu přisuzovali nadpřirozené schopnosti.

Faraon byl králem Horního a Dolního Egypta, jeho symbolem byla proto dvojitá královská koruna “pšent”, která tyto dvě země symbolizovala. Bílá část koruny představovala Horní Egypt, zatímco červená Dolní Egypt. Nechyběl na ní ochranný sokol a kobra. Po sjednocení jižní a severní části Egypta se stal faraon pánem obou zemí a byl zárukou jednoty Egypta. Kromě koruny byl hlavním symbolem faraona také egyptský kříž “anch”, který představoval život. Nechyběla také hůl jakožto symbol vysokého hodnostáře, důtky a žezlo. Hůl byla vespod zakončena vidlicí a nahoře hlavou chrta, který připomínal záhadné zvíře boha Sutecha.

Foto: chrám v Abu Simbel nechal postavit faraon Ramesse II.

Lidé věřili, že když faraon usedne na trůn, vstoupí do něj duch boha Hóra se sokolí hlavou a sám faraon se tak stane bohem. Faraon byl díky tomu tím nejvyšším vládcem, který rozhodoval o tom, co je správné a špatné, co se bude v zemi stavět a kam se bude ubírat. Byl bezpochyby výjimečnou bytostí a všichni jej vzorně poslouchali.

Vzhledem ke svému božskému původu faraon vystupoval jakožto jediný obřadník během chrámového rituálu - jmenoval kněží jednotlivých chrámů, kteří se tak v podstatě stávali jeho nástupci. Mohl je však také odvolávat, šlo tak vlastně o jakési starověké státní úředníky. Až do období Nové říše neexistovali v Egyptě profesionální kněží a služby v chrámech tak vykonávali kněží jmenovaní právě panovníkem. I chrámový majetek byl zcela v panovníkově moci a ten s ním vzhledem ke svému božství mohl nakládat, jak se mu zachtělo.

Na počátku starověku užíval faraon pouze jediné jméno, které se zapisovalo do tzv. serechu, což byl rámeček (obdélník) mající podobu královského paláce s opevněným průčelím. Zapsáním jména do tohoto rámečku bylo vyjádřeno postavení faraona. Nad serechem byl zobrazen sokol jakožto bůh nebes a vládce země Hór. Celkem používal panovník až pět formálních titulů, které byly vyobrazovány pomocí hieroglyfických znaků.

Foto: nejznámější památkou, ktará se po faraonech dochovala, jsou pyramidy v Gíze, jeden ze sedmi divů světa

Poté, co panovník zemřel, bylo jeho tělo nabalzámováno (mumifikováno) a uloženo do sarkofágu. Mumifikace byla dosti složitý proces trvající 70 dní, který měl faraona připravit na posmrtný život. Staří egypťané totiž věřili, že smrtí člověka život nekončí, ale že smrt je přechodem do jiného světa. Aby se zabránilo přirozenému rozkladu těla a to tak zůstalo i po smrti neporušeno, muselo být uměle vysušeno. Ze začátku se mrtvá těla panovníků potírala jen pryskyřicí a olejem, ale později bylo balzamování zdokonalováno.

Balzamování bylo určeno jen pro nejbohatší vrstvy, protože bylo dosti nákladné. Pro tuto činnost byli určeni vysoce kvalifikovaní odborníci - balzamovači. Ti museli nejdříve nosními dírkami případně očnicemi pomocí dlouhého železného háčku vytáhnout mozek zemřelého. Pokud se jim to úplně nepodařilo, museli jej rozpustit hydroxidem sodným. Kamenným nožem poté tělo otevřeli zboku a vyndali z něj veškeré vnitřnosti kromě srdce a ledvin. Vnitřnosti se ukládaly do speciálních nádob zvaných kanopy, které byly celkem čtyři - na žaludek, játra, plíce a střeva. Vnitřnosti se v nich vysušily a poté byly společně s tělem uloženy do hrobky. Břišní dutinu bylo třeba vymýt palmovým vínem, bylinným roztokem a napustit vonnými látkami. Srdce se následně obalilo do obinadel a pokládal se na něj posvátný brouk skarabeus. Tělo bylo poté nasolováno, vysušováno, omýváno a nakonec zašito a naloženo do natronu, což je hydroxid sodný. Ten silně leptá tkáně v organismu a tak z těla zůstaly jen kosti a kůže.

Foto: Memnonovy kolosy, dvě sochy faraona Amenhotepa III.

Po uplynutí 70 dní od smrti faraona bylo jeho mumifikované tělo odneseno do hrobky, která byla plná cenných věcí i věcí osobní potřeby, které by faraon ve svém posmrtném životě mohl potřebovat. Těmto věcem se říkalo pohřební výbava. Hrobka se nacházela na západním břehu Nilu, tedy v místech, kde podle Egypťanů “mizí slunce”. Rakev přes řeku převezla velká loď zdobená květinami. Během plavby byla rakev s tělem panovníka uložena pod baldachýnem v malované schráně.

Kněz byl během pohřbu oděn do leopardí kůže a v průběhu toho, co odříkával posvátné texty a magické formule, zavinoval tělo faraona do pruhů bílého plátna. Obvazy byly často prokládány zlatými a stříbrnými šperky či amulety. Předtím, než byl sarkofág vnesen do hrobky musel proběhnout rituál “loučení s mrtvým”, který byl zcela v režii královny a kněz se následně ještě postaral o provedení obřadu “otevírání úst”. Tímto byl faraon jakoby navrácen do života a mohl znovu mluvit, jíst a viděl. Poté již nic nebránilo tomu, vnést sarkofág do hrobky.

Dodnes neexistuje souvislé datování jednotlivých vlád faraonů, doba vlády jednotlivých panovníků se někdy překrývala a není znám žádný záchytný bod, který by umožnil přesnou chronologii. Jsou tak známá jen přibližná data doby panování jednotlivých faraonů.

Předdynastická doba (3100 - 2686 př. n. l.) - období formování země, kdy se začala projevovat faraonská kultura a společnost. Nejvýznamnějším faraonem Egypta byl v té době Meni.

Stará říše (2686 - 2181 př. n. l.) - hlavním městem Egypta se stal Memfis. Faraoni jsou absolutními vládci, zahajuje se stavba pyramid.
- faraoni Džoser, Cheops, Chefren, Menkaure, Venís, Teti, Pepi a další…

První přechodné období (2181 - 2055 př. n. l.) - soupeření knížectví, občanská válka a úpadek moci faraónů. Vláda faraonů 7 až 11. dynastie.

Střední říše (2055 - 1650 př. n. l.) - Egypt pod nadvládou Théb, k moci se dostává Horní Egypt
- faraoni Mentuhotep II., Amenemhet I. - IV., Senusret I. - III.

Druhé přechodné období (1650 - 1550 př. n. l.) - Egypt okupován Hyksósy
- vláda 15 - 17. dynastie

Nová říše (1550 - 1069 př. n. l.) - zlatý věk faraonů, rozkvět Egypta, Théby hlavním městem jihu.
- faraoni Amenhotep I. - III., Thutmose I. - III., Hatšepsut, Tutanchamon, Achnaton, Ramesse I. - XI., Sethi I. a II. a další…

Třetí přechodné období (1069 - 747 př. n. l.) - úpadek vlády faraónů, Libyjská invaze do Egypta
- vláda 21 - 14. dynastie

Pozdní doba (747 - 332 př. n. l.) - Egypt pod nadvládou Kušitů a Peršanů, od roku 664. se však dostávají k moci místní vládci.
- vláda 25. - 30. dynastie

Řeckořímská doba (332 př. n. l - 395 n. l.) - Ptolemaiovská doba
- vláda Alexandra Velikého, Ptolemaia I. - III. a Kleopatry, poslední panovnice Egypta

- jap -

Článek byl zobrazen 37 532 krát.