Asuánská přehrada – vítaná i zatracovaná

Asuánská přehrada – vítaná i zatracovaná

Pod názvem Asuánská přehrada se ve skutečnosti skrývají hned přehrady dvě. Jde o starší Nízkou Asuánskou přehradu a novější Vysokou Asuánskou přehradu, které se nacházejí v Egyptě a přehrazují řeku Nil. Dnes jde o jedny z největších přehradních hrází na světě.

Tyto přehrady se nacházejí v blízkosti města Asuán, po kterém jsou také pojmenovány. Město leží na prvním nízkém stupňovitém vodopádu na Nilu, tzv. kataraktu (z celkových šesti) a v minulosti představovalo jakousi vstupní bránu do Afriky. Končila zde veškerá lodní doprava, proto se město stalo také důležitou obchodní stanicí. Jak je známo, Nil protéká územím Egypta po celé jeho délce a už od starověku představuje egyptskou vodní dálnici.

Asuánská přehrada vznikla z důvodů zabránění každoročního zaplavování území v oblasti dolního toku Nilu. Záplavy sice přinášely živiny a minerály obdělávané půdě, ale s rostoucí populací v okolí, bylo nutné začít povodně kontrolovat, aby se chránila orná půda a bavlníková pole. Při velkých záplavách by totiž mohlo dojít ke zničení celých polí a k následnému hladomoru obyvatel. Přehrada tak reguluje zavlažování, poskytuje vodu pro zemědělství a vyrábí i elektrický proud pro více než 4500 vesnic, všechna velká města a průmyslové podniky. Další výhodou výstavby projektu je značný ekonomický a sociální rozvoj země. Díky přehradě se výrazně zvýšil životní standard obyvatel, došlo k rozvoji kultury, vzdělání a průmyslu. Kolem nově vzniklého jezera Nasser se rozvinul nový rybářský průmysl, a to i přes velkou vzdálenost od nejbližšího významného trhu.

První Nízká Asuánská přehrada se začala stavět v roce 1899 a o tři roky později ji Britové pod vedením projektanta Sira Williama Willcockse dokončili. Na výstavbě se podílelo několik významných inženýrů, jako Sir Benjamin Baker a John Aird. Právě firma Johna Airda  - John Airds Company, byla hlavním dodavatelem materiálu. Přehrada měla dosahovat délky 1900 metrů a výšky 54 metrů. Tyto rozměry se však později ukázaly jako nedostačující a proto musela být v letech 1907 – 1912 a 1929 – 1933 postupně zvednuta. Ani to však nestačilo a poté, co v roce 1946 přehrada málem přetekla a bylo ohroženo obyvatelstvo i zemědělská půda, se vláda rozhodla vystavět 6 km proti proudu přehradu novou a mnohem vyšší.

Výstavba nové přehrady měla být financována s pomocí USA a Velké Británie, ale tyto národy později od nabídky ustoupily. Po několika letech politických neshod, nedorozumění, tajných dohod a po Suezské krizi se egyptská vláda rozhodla pokračovat v projektu výstavby sama. Použila peníze, které získala z provozu Suezského průplavu. Po skončení Studené války v roce 1958 se následně do financování vložil ještě Sovětský svaz, který zaplatil třetinu stavby. Jako upomínka na Sovětsko-Egyptské přátelství dnes u přehrady stojí mohutný památník. Celkové náklady se odhadují na 500 milionů egyptských liber. Vznik přehrady je však spojen také s mnoha tragédiemi, během její výstavby zde zahynulo 451 dělníků a to hlavně kvůli nedostatečnému zajištění bezpečnosti práce.

V roce 1960 se tak mohlo začít s výstavbou nové Vysoké Asuánské přehrady. V roce 1964 byla hotova její první část, ale celkového dokončení se dočkala teprve roku 1970. Je tvořena sypanou hrází pyramidového tvaru ze žulového kamene a jádro má z cementu a jílu. Celkově je 3600 metrů dlouhá, šířka základny je 980 metrů a výška dosahuje 111 metrů. Na její výstavbu bylo použito 43 milionů m3 materiálu. Přehradní nádrž může pojmout až 164 miliard m3 vody a délka zaplaveného území je cca 700 km. Poprvé byla úplně naplněna v roce 1976, ale hladina se zvýšila natolik, že došlo k ohrožení archeologických památek nacházejících se pod ní. S novou přehradou tak začaly být spojovány i problémy a negativní dopady, které její výstavba přinesla.

Hlavní kritiku odnesl fakt, že byl zaplaven rozsáhlý prostor více než 6000 km2, na němž se nacházela četná archeologická naleziště. Velká záchranná operace se odehrála pod patronátem organizace UNESCO, která 24 hlavních monumentů přesunula na bezpečnější místo. Ohroženy byly například i chrámy v Abú Simbelu, proto musely být rozřezány na jednotlivé kvádry o hmotnosti až 30 tun a převezeny na místo ležící o 70 metrů výše. Místo, na němž chrámy stály více než 3000 let, bylo nakonec zaplaveno vodou. Některé egyptské památky byly dokonce darovány zemím, které se podílely na stavebních pracích.

Ještě před stavbou přehrady muselo být přesídleno 60 000 núbijských, súdánských a egyptských obyvatel žijících v oblasti. Pro ně nechala vláda vystavit níže po proudu řeky 33 nových vesnic s 25 000 domy. Nově vzniklé Nasserovo jezero způsobilo značnou změnu mikroklimatu v okolí přehrady. Díky odpařování obrovského množství vody zde stále častěji vznikají intenzivní srážky. Odborníci navíc tvrdí, že masa vody je také důvodem poměrně časté seizmické činnosti. Velkou hrozbou je proto protržení hráze, ke kterému by mohlo dojít v důsledku silného zemětřesení. Tvrdí však také, že bezprostřední nebezpečí zatím nehrozí, protože přehrada bez následků ustála i zemětřesení o síle 5,3 stupňů Richterovy škály.

S přehradou je spojeno ještě mnoho dalších negativních vlivů, která má na své okolí, přesto její pozitivní vliv a účelnost převyšuje tyto ekologické dopady. Lidé si uvědomují, že se pro ně stala především velkým přínosem. Také z tohoto důvodu stále převažují počty jejich zastánců nad kritiky.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 11 963 krát.